2020

 Nechtěla jsem první článek po své delší pauze udělat hned tak morbidní, ale bohužel realita mě tento rok zasáhla takovým způsobem, že to zlehčit opravdu nejde. Každopádně jsem nechtěla tento rok ukončit jenom tak, bez jakéhokoliv ukončení a ohlédnutí se dozadu. 

Abych tomu dala nějaký směr a posloupnost, rozhodla jsem se udělat měsíční ohlédnutí.

LEDEN

Tady byl svět ještě v pořádku. Rok jsme začali s kamarády oslavou v klubech, žádný virus, žádné nervy a starosti. Jediná stresová situace přišla až při zkouškovém období, kdy jsem musela úspěšně ukončit podnikovou ekonomiku, která mě strašila celou dobu. V té době jsem ještě v pohodě chodila na brigádu do Ugo Salaterie, kde jsem se střetla s horkým grilem a odcházela ze směny s popáleninami 2.stupně. Druhý den jsem šla na směnu sice s popáleninami, ale taky jsem zažila policejní zásah kvůli falešně nahlášené bombě v dětském koutku obchodního domu, kde jsem pracovala. 

ÚNOR

Tento měsíc byl Reprezentační ples UTB, na který jsme se s oběma spolubydlícími připravovaly nejvíc jak to šlo, jelikož to byl náš poslední ples společně. Jeden z nejkrásnějších večerů, který jsme tam společně takhle ke konci školy zažily. Oh, a taky se mi stalo, že se jeden z mých zubů moudrosti se rozhodl udělat z mé tváře dvě a v 6 hodin ráno, myslím, že to dokonce byla sobota, jsem seděla na pohotovost s obrovskou bolestí a výsledkem takovým, že další den moje zubařka stejně musela tu paseku znovu opravovat, protože to nakonec nebylo to, co si na pohotovosti mysleli, že by mohlo být. AU!

BŘEZEN

Začneme tím lepším. Nejsem si úplně jistá, co za party to bylo, ale vím, že to byla poslední akce ve Zlíně, kterou jsem zažila. Ten večer jsme se nejen dobře, možná i nejvíc bavili, ale poznala jsem i pár nových tváří. Na tento večer se spolubydlou vzpomínáme do teď! No a pak se to stalo. 11.března jsem šla krásně na 8 do školy a přesně v minutě bylo oznámeno, že se zavírají školy, protože Covid shit happened. Takže jsem v minutě musela zrušit práci i školu, protože zavřeli úplně všechno a vyrazila jsem domů. Víc k tomu asi není co dodat, začátek byl takový, že jsem permanentně seděla doma a nic nedělala. 

DUBEN

V dubnu se sestra rozhodla, že chce rozmnožit králíky. Taky to byl měsíc, kdy můj táta přestal moct polykat jídlo a musel do nemocnice pro sondu do žaludku, měl tam být jenom pár dní, ale bohužel tam po cca 10 minutách, co nedýchal, oni ho našli a dokázali oživit, ale upadl do kómatu a domů už se nevrátil.

KVĚTEN

15.5.2020 bude datum, který si budu pamatovat navěky. Byl to den, kdy mi umřel táta. Byl to ten nejhorší a nejvíc emočně náročný měsíc, co jsem kdy zažila. O tátově nemoci bych chtěla napsat samostatný článek, protože bohužel takovou nemoc nemá každý druhý jako je chřipka nebo nějaký Covid.. Chybíš mi tati.

ČERVEN

Začala jsem se dost ztrácet v myšlenkách a bylo mi opravdu hodně mizerně, proto jsem se mysl snažila zaměstnávat různýma aktivitama jako je zahradničení. Bylo to taky poprvé, co jsem slavila narozeniny nejen že doma, ale i bez jednoho z rodičů. Pozitivní na tom je asi to, že si sestra pořídila nového zakrslého králíčka a kamarádky mě vytáhly oslavit ty narozeniny aspoň trochu ven.

ČERVENEC

Červenec byl pro mě měsíc státnic. Bakalářskou práci jsem v termínu odevzdala, obhájila, ale z důvodů jak rodinných, tak psychických, jsem u ústní části prostě neuspěla. U obhajoby bakalářky mě jeden z vyučujících tak vystresoval a vyhodil z kolejí, že jsem neměla šanci tu ústní část zvládnout. Bylo to velké zklamání a smutek se mě držel dál. Náladu mi zvedla až kamarádka, když mě vytáhla na jeden den na výlet na Alexandrovu rozhlednu do Adamova s dětma na příměstském táboře, který pořádala. Rodina byla v těchto dnech taky docela "supportive" a tak jsme vyrazili na Radegast a Stezku Valašku.

SRPEN

Tady se situace trošku zlepšila. Pracovala jsem na místním koupališti, které mám přesně cca 200 metrů od domu, spousta mých kamarádů má v tomto měsíci narozeniny, tak jsme některé i společně oslavili a taky se naskytla naprosto skvělá možnost cestovat, což mi chybělo strašně, a tak jsme vyrazili do Chorvatska. Odtamtud jsem řídila, projela tak 7 průtrží mračen, v noci upřesňuju a nachladila se pěkně z klimatizace auta a přesunu do jiných teplotních podmínek. Takže když jsem si potom šla pro antibiotika, vyfasovala jsem hezky doporučení na test Covidu, fuj. 

ZÁŘÍ

V září jsem měla druhý pokus u státnic. Dva dny jsem nespala, byla jsem naprosto vynervovaná, protože tohle byla jediná věc, díky které bych své rodině udělala radost. Moji učitelé ale byli jiného názoru. Na zkoušku jsem přišla mnohem více připravená než jsem byla na prvním termínu, ale bylo vidět, že ani já, ani moje letošní smůla a dokonce ani moje rodinné problémy situaci nezachrání. Jediného čeho jsem se od jednoho z účastníků komise dočkala byly slova, na která nikdy v životě nezapomenu: "Nejsme sociální podpora. Už jsme tu s vámi ztratili 20 minut." Přišla jsem si jako zklamání rodiny, kamarádů, kteří se mě snažili podporovat celou tu dobu. Bohužel titul jsem z Univerzity Tomáše Bati nepřivezla. Tak jsem přijela domů. A co teď? Neměla jsem tušení, co budu dělat, budu pracovat? Neměla jsem vůbec připravenou jinou možnost než úspěch, jelikož jsem byla i přijata na navazující studium. Začala jsem opět zaměstnávat mozek. Vzala jsem sestru a naši vzdálenou příbuznou do kina a jeden den mi bliklo v hlavě: "Teď budu bydlet zase doma. Potřebuju změnu." A tak jsem se ze dne na den rozhodla, předělat si pokoj. Jak mě možná někteří z vás znáte, dala jsem se trochu víc na tu minimalistickou cestu a tak jsem chtěla co nejvíc minimalisticky vypadající pokoj. Kdo si pamatuje, můj pokoj předtím byl laděný do tématiky Anglie, takže červeno-šedé zdi a na zemi tmavý, mnou nesnášený, koberec. Všechno šlo pryč. Stěny jsem oškrábala, koberec srolovala a celé to změnila. Článek o celé přeměně i s obrázky coming soon, slibuju. A abych nezapomněla, tak jsem si řekla, že nemůžu být pořád jenom doma a přihlásila se na brigádu do Aktinu a přihlásila se na novou školu, tentokrát v Brně, takže už žádné placení kolejného, yaay.

ŘÍJEN

Tady jsem pokračovala ještě v dokončování "nového" pokoje, hlavně tedy novou vinylovou podlahu. S kamarádkou jsme navštívili poslední vesnický fotbalový zápas, než nám to zase všechno zavřeli a zakázali. No a taky nastalo období dešťů a ve vedlejší vesnici jsme silnice měli v úrovni řeky pár dní.

LISTOPAD

V listopadu vám povím, že ani nevím co se dělo. Mám tento měsíc tak nějak v mlze, nic moc nedělání a chození do práce. Na konci listopadu jsem se rozhodla, že se přihlásím ještě na jednu brigádu, jelikož jsem si nechala ve škole uznat 4/6 předmětů a v prosinci jsme měli asi jenom 2 přednášky. Tím si asi dokážete představit můj závěrečný měsíc.

PROSINEC

3 týdny, 7dní v týdnu a skoro každý den více než 10 hodin práce. Tak vypadal můj prosinec. Musím ale říct, že to byl jeden z nejlepších měsíců za celou dobu. Nemusela jsem myslet na nic jiného, v druhé práci jsem poznala spoustu skvělých, nových lidí, se kterými se doufám potkám v dalším roce zase. Taky jsem se potkala se svými kamarády z našeho společného roadtripu a aspoň do doby než nám zavřou hospodu jsme si šli sednout a popovídat si. A bohužel, aby toho nebylo pro tento rok málo nám 30.12. z neznámého důvodu vyletěl papoušek z domu a do teď mi chudina mrzne venku na stromě tak vysoko, že se k ní nemůžu dostat a bohužel to vypadá, že o ni přijdu. 

Takže abych to nějak všechno shrnula. Doufám, že jste měli lepší rok než jsem ho měla já. Doufám, že pokud byl podobný jako ten můj, máte v plánu to aspoň od zítra obrátit a doufat, že se štěstí konečně obrátí i na vás. Já budu vstupovat do nového roku letos poprvé bez táty, titulu a nejspíš bohužel i bez papouška. I přesto, že mi rok 2020 tolik vzal a postavil mě před psychicky i fyzicky nejnáročnější cestu, snažila jsem se udělat všechno pro to, aby tento rok nebyl úplně ztracený a hledala jsem pozitiva kde to šlo. Přece jenom mám pořád tolik milujících příbuzných, svoji malou zoo zvířátek, bez kterých by to nebylo ono a asi bych to nezvládla a kamarádů, kteří i v těžkých situacích, jako byly ty moje, tu pro mě a semnou celou tu dobu byli. Děkuju!

Všem vám tímto chci popřát jen a jen to nejlepší do toho roku 2021. Plno úspěchů, zdraví, lásky, pracovních příležitostí, cestování a možnosti trávení času s vašimi nejbližšími. Jsem opravdu ze srdce ráda, že mám tu možnost se s vámi rozloučit a zároveň vás přivítat v novém roce stejným způsobem, jak to tak dělám už několik let. Také vám děkuju za krásných 20 000 zobrazení, což byl vlastně můj malý větší goal tento rok a jsem ráda, že i přes moji neaktivitu jste si moje články četli. Děkuju! 

PF 2021 vám přeje 

XO ♫♀ Adorkable