Travel Squad Roadtrip 2019 part. 1

Taky jste někdy zažili stav, kdy jste se s více lidmi domlouvali, že někam pojedete, ale nikdy jste se nedokázali dohodnout ani na basic věcech? Tak přesně takhle začalo plánování našeho roadtripu.

Řeknu vám jedno. Tohle byl můj úplně první roadtrip, kde jsem byla víc než 2 dny a pořádně jsem ani nevěděla do čeho jdu. Jelikož mám ráda upřímnost, tak vám celý tento výlet popíšu pravdivě, realisticky.
Na tom, že společně někam pojedeme jsem se domluvila s kamarádkou a kamarádem. Oba dva znám už nějaký ten rok, tak jsem doufala, že všechno proběhne snadno a lehce. To jsem se ale hodně zmýlila. Už totiž hned na začátku jsem si začala všímat, jak bezmyšlenkovitě je celý výlet plánován, hlavně finančně. Co si budeme, jeli jsme 2 studentky a jeden pracující, takže výlet byl z naší strany plánován "low cost". Ale k tomu později. Článek jsem musela nedobrovolně rozdělit na dvě části, protože mám tolik zážitků a hlavně fotek, tak to nechci všechno patlat do jednoho. Jdeme na to!


DEN 1.
Abych nějak začala. Po týdnech snahy něco naplánovat, jsme 20.8. 2019 nasedli do auta a vyrazili do neznáma. Po první hodině jízdy už jsem zjišťovala, že jsem s kamarádem v autě nikdy nejela a rozhodně nemůžu sedět vzadu (samozřejmě ne jeho vinou, jel docela v pohodě). Vyměnila jsem si teda místo a úspěšně jsme (po 3 hodinách jízdy) dorazili do první destinace, Telč. Telč je krásný, opravdu. Domečky jako z pohádky, střed se mi líbil hodně. Nepobyli jsme tam sice moc dlouho, ale i tak musím říct, že je to opravdu krásné místo, které byste měli navštívit. Pak nastal čas pokračovat na naše první ze dvou zařízených ubytování. Ubytování jsme hledali tak, aby bylo blízko německých hranic. Tak jsme vybrali apartmán v Prachaticích. Řeknu vám, takový ubytování jsem už dlouho neviděla. Apartmán byl komplet vybavený, obrovský a paní, co přišla až k autu, aby nás pozdravila, byla taky hodně milá. Takže za mě určitě můžu doporučit.

DEN 2.

Druhý den jsme vyrazili směr Mnichov. Samozřejmě tady už začínaly ty pravý stresy, protože jsme na poslední chvíli hledali místa na parkování a tak dále :D Strašná sranda. Ale naštěstí jsme tam dojeli bez problému (až na pár fajtů řidiče s navigací, prostě se navzájem neměli rádi). V Německu obecně jsem nikdy nebyla (což na občana sousedního státu je docela slabý). Tady už jsme chodili konkrétně po památkách. Než jsme ale stihli vůbec dojít do centra. Cestu nám zkřížily přípravy na Oktoberfest. Tak jsme si nakonec to místo prošli v sice ještě rozloženém stavu, ale WOW, to bylo obrovský.

Všude kde jsme byli a měli otevřený kostel nebo katedrálu, hned jsme tam vezli. Byl to nápad kamarádky, tak jsme se k ní později přidali. Tento kostel co můžete vidět níže na obrázku je St. Paul's Kirche.

Pak jsme se dostali konečně do toho centra dění a jakmile jsme prošli Karlsplatz, dostali jsme se do smrště turistů. Na pracovní středu tam bylo fakt strašně moc lidí. Koukli jsme se na Jezuitský kostel sv. Michaela a došli až k Marienplatz. 

Takové umělce, jako je tento frajer, najdete na takových místech všude. Hrál čistě jenom na plastový kýble a pár kusů kovu. Divili byste se, ale znělo to hodně dobře. Takoví umělci jsou na těch městech to nejlepší.

Navštívili jsme další kostel, tentokrát to byl kostel sv. Petra. Ten má i svou vlastní vyhlídkovou věž na kterou jsme se na 2 eura (díky studentské slevě) dostali. Upozornění, schody jsou úzké a když jde více turistů, musí se čekat docela dlouho. Celkově má vyhlídka 14 pater. AU!

Z vyhlídky kostelu jde vidět na celý Mnichov. Jedna ze zajímavostí je Frauenkirche, který je hned u Marienplatzu.

Marienplatz v celé své kráse.

Tohle místo se jmenuje Feldherrnhalle. Bohužel význam této památky jsem moc nezjišťovala, takže vám nedokážu říct jaký má účel :) 

Pak jsme se dostali do Hofgarten a k samotné Dianatempel. Je to velká zahrada obklopená dalšími památkami a uprostřed je tato nádhera. Uvnitř byl velký bílý klavír a král na něj další umělec, opravdu krásně. Město hudby? :)

Cestou zpět k parkování jsme si prošli Theresienwiese, kde se stavěli ty obrovský domky na Oktoberfest až jsme došli k soše Bavarie.

Z Mnichova jsme nechtěli spěchat, tak jsme si našli ubytování na půl cesty. Hotel ve kterém jsme zůstali se jmenovat Hotel Boarding House Hohenwart. Na recepci byla moc milá paní, která uměla naprosto skvěle anglicky, dokonce i pán, co s námi řešil platbu (chudák nám říkal, že mu ten den trhali snad všechny osmičky, tam ani nemohl moc mluvit, ale zvládli jsme to na jedničku), takže i tam určitě můžu doporučit zacestovat, pokud máte v plánu Německo :) Doplním ještě, že jejich ubytování je hodně typicky německý se všemi těmi starými židličkami namalovanými a celkově vevnitř to vypadá úplně jinak než zvenku.

DEN 3.

Po noci, mnou promluvenou, jak jsem opět zjistila (a nadávala našemu řidiči ze spánku :D ), jsme opět vyrazili na cestu. Tentokrát na jihozápad až ke slavnému pohádkovému hradu Neuschwanstein. Toto místo je obrovskou turistickou atrakcí. Nejen, že se zde nachází hrad, ale je tu i krásný zámek, hned naproti. Jmenuje se Hohenschwangau. Ani do jednoho z míst jsme nebyli vevnitř, protože vstupy nebyly 2x nejlevnější, ale i z venku je co vidět. 

Tohle byl z velké většiny náš výhled na hrad. Na místě a v okolí byla tak hustá mlha, že jsme mysleli, že neuvidíme nic. Po příchodu blíž, už to bylo ale lepší a my si hrad užili aspoň takto, jak můžete vidět níže na fotkách.

Na tento most jsme se vydali hlavně protože je zde vyhlídka na hrad v plné kráse a taky tudy pokračuje stezka na další vyhlídky. Byla ale taková mlha, že jsme zvládli vylézt pouze do 1150 m.n.m.

U hradu a zámku se nachází toto jezero. Obecně jezera v Německu a v okolních státech jsou tak krásná, že jsem vás o to nemohla ochudit :) 

A protože jsme měli ještě ten den čas, vydali jsme se směr Rakousko. Těsně než jsme dojeli na místo, jsme zabloudili do nějaké restaurace, kde číšník neuměl ani slovo anglicky a menu bylo jenom v němčině, takže si nás asi umíte představit. Google a slovník, ale i tak jsme netušili, co jsme si objednali. Teda minimálně já jsem netušila. Vypadalo to sakra zajímavě. 

Teď už ale hurá na další atrakci. Lávka, o které jsem neměla tušení že existuje. Highline179. Šílenost. Tento "most", tomu se ani nedá říkat moc, byla to lávka a pod náma nic! Držely to pohromadě 2 lana, jenom dvě. Na instastories jsem psala, že jsem si každým krokem psala závěť a taky, že bylo proč. Foukal silný vítr a občas tudy projela mlha. Někteří se zuby nehty drželi toho lana, někteří se pohodově procházeli jak na pláži. No fuj :D Pro adrenalinové nadšence naprostá jobovka!

Nahoru k lávce můžete buď za pár eur jet lanovkou nebo se projít pěšky. Bylo to náročný, ale vylezla jsem! 

FUJ!

U lávky jsou ještě 3 zříceniny. Jelikož byla mlha, na těch spodních to vypadalo nějak takhle. Konec světa. Pak jsme lezli ještě na jednu, ale bohužel cestou nahoru jsem nemohla dýchat. Tím, že na lezení po skalách nejsem moc zvyklá a kondičku jsem nechala v Česku, šlo to pomaleji. Docela mě mrzelo, že když už jsem to teda vyšla, nebylo tam vůbec nic vidět, takže jsme šli opět zpátky. Tam nastal ale další problém, vrátila se mi bolest kolena, nemohla jsem na něj, z té prudkosti kopce jak jsem kolenem brzdila, potom skoro ani došlápnout. Díky bohu jsem měla potom s sebou ortézu zrovna na toto koleno, takže výlet nebyl v ohrožení! 

Po slezení dolů jsme se vydali na naše další ubytování, které už jsme hledali za cesty. Naším cílem bylo dojet až do Zell am Ziller. Toto krásné město se nachází v Tirolech tak hluboko, že kolem není vidět nic jiného než kopce. Tady jsme se ubytovali v Gästehaus Ultermetzger. Opět musím říct, že na recepci mě pán hodně překvapil. Nechápu, proč u nás, kamkoliv se vydáte na ubytování, je personál 90% nepříjemný a hrubý. Tady ani památka po něčem jako je špatná nálada. Vydali jsme se tedy hledat pokoj, což bylo trochu náročnější, protože náš pokoj se nacházel trochu jinde, než jsme prvně šli, ale úspěšně jsme pokoj našli. Byl krásný, video jak vypadal mám na instagramu, tak se mrkněte tam :) Nechtěli jsme jenom sedět na pokoji, i když jsme dorazili kolem osmé hodiny večer, tak jsme se vydali ven. Zrovna tu měli nějaký "koncert" místní orchestr, tak jsme se šli podívat, jelikož to bylo asi 20 metrů od našeho ubytování. Pak už jsme se pouze vrátili na pokoj, přiťukli si na další úspěšně ukončený den a šli spát.

Tímto bych chtěla ukončit první část našeho výletu. Jak sami můžete vidět, zážitků bylo tolik, že se to prostě do jednoho článku nemůže vlézt. Takže se na vás těším u druhé části a doufám, že se vám bude líbit stejně tak jako ta první!!

XO ♫♀ Adorkable